HLAVNÍ OVOCNÉ STROMY

3

jabloň domácí
Malus domestica 

Je zastoupená v zahradě těmito odrůdami: Spartan, Boskoopské, Coxova reneta,Zvonkové, Grávštýnské, Strýmka, Rubinola, Melodie, Topaz, Orion, Řehtáč soudkovitý, Parkerovo, Elise Rathke, Červencové, Růžena Bláhová. Z pomologického hlediska řadíme jabloně k ovoci jádrovému. Jabloně se dožívají 60–100 let a rostou jako stromy nebo keře s opadavými celistvými až laločnatými listy s okrajem nejčastěji pilovitým a s palisty. Květy jabloní jsou zpravidla růžové, bílé až karmínově červené v chocholičnatých květenstvích. Semeník je 3–5pouzdrý, spodní se 2–5 čnělkami, jež jsou na rozdíl od hrušní naspodu srostlé. Plody jabloní jsou malvice, které na temeni nesou kalich, a to buď vytrvalý, příp. opadavý. Jablka jsou nejpěstovanější ovocnou dřevinou mírného pásu, bylo vyšlechtěno více než 8 000 kultivarů. Z kulturního pohledu jablka doprovází člověka od počátku historie – viz biblický strom poznání v rajské zahradě, ze kterého Adam a Eva ochutnali zakázané ovoce. Při pěstování jabloní jsou využívány různé tvary, které se liší vedením výhonů, výškou štěpování nebo založení korunky a podobně. Různé odrůdy jabloní jsou různě tvarovány a udržovány i s ohledem na způsob růstu a tvoření plodů. Ve starých extenzivních sadech jsou většinou pěstovány vysokokmeny, naopak pro zahuštěné krátkověké výsadby orientované navysoký výnos jsou preferované zákrskové tvary na menších intenzivně ošetřovaných plochách.

hrušeň obecná
Pyrus communis

Je zastoupená v zahradě těmito odrůdami: Williamsova, Hardyho, Konference, Šídlenka, Madlenka, Boskova láhvice, Lucasova, Clappova, Muškatelka šedá, Červencová, Čáslavka. Hrušeň má často výraznou kuželovitou korunu, dorůstá výšky až 15 metrů a pro dokreslení jejího habitu lze zmínit šedou borku, později šupinovitě rozpraskanou. Lesklé, kožovité řapíkaté listy s vejčitým tvarem mají jemně pilovitý okraj. Kvete na jaře bílými květy, květenstvím je chudokvětý chocholík. Plodem je malvice, která se liší barvou, velikostí i tvarem podle jednotlivých odrůd. Hrušně jsou většinou cizosprašné, proto je potřeba v blízkosti vysazovat opylovače (jiné stromy hrušní i kdouloní), jinak špatně plodí. Mezi ovocnými stromy patří hrušeň k těm dlouhověkým, dožívajíc se až 200 let. V kultuře se objevuje v několika tisících kultivarech. Bývá však pravidelně napadána rzí a spálou růžovitých – tj. nebezpečnou bakteriózou. V posledních letech v Evropě výrazně trpí přísušky a řada mladších stromků hyne před dosažením dospělosti. Ušlechtilé odrůdy hrušně jsou šířeny roubováním nebo očkováním na podnože. Principy prořezávání hrušní se podobají těm pro řez jabloní.  Když hrušně dosáhnou plodného věku, měly by být prořezány tak, aby koruna nebyla příliš vytáhlá a hustá.  V rámci ovocných stromů patří hrušňové dřevo k nejtvrdším, hodí se k soustružení, dřevořezbám, i na výrobu hudebních nástrojů. Vařené hrušky jsou vhodným pokrmem při srdečních a oběhových chorobách, vysokém tlaku, nemocích močového měchýře a pro posílení žaludku. Pracharanda je prášková přísada do pokrmů vyráběná ze sušeného ovoce, především hrušek.

mišpule obecná
Mespilus germanica

U nás poměrně vzácný strom se širokou korunou, dorůstající obvykle 5 metrů, místy dvojnásobku. Kvete od května do června bílými pětičetnými až 4 cm velkými květy. Listy jsou střídavé, ochlupené, kožovité, kopinatého tvaru s nepatrně pilovým okrajem. Plody jsou oplstěné malvice bronzové barvy zvláštního „useklého“ tvaru s pětikališními cípy. Poživatelné jsou až po přemrznutí, svými příznivci pak i ve stavu zkapalněném jako destilát. Ve starověku šlo o oblíbený prostředek při léčení střevních katarů. Ve Vojanových sadech ho reprezentuje strom u hlavního vchodu a tři další před sousedícím ministerstvem financí.

hlošina úzkolistá
Elaeagnus angustifolia L.

Široce založený opadavý keř až strom, původem z Asie. Listy i plody jsou pokryté stříbrným popraškem, žluté květy jsou silně voňavé. Plodem jsou nepravé peckovice, tvarem podobné olivám, využívané i do kompotů a marmelád. Celkovým habitem vcelku připomíná středomořské olivovníky, odtud označení „česká oliva“. Dobře snáší sušší a písčité půdy. Ve Vojanových sadech roste před kaplí sv. Terezie.

kaštanovník jedlý
Castanea sativa

Kaštanovník se dožívá věku i 600 let a dorůstá výšky až 25 m a mohutnost kmene přesahuje až 2 m, borka je v mládí hladká, ale časem se mění v hnědošedou a rozpukanou. Listy jsou podlouhle elipsovité, pilovité, na nervu s ostnem, na větvičce uspořádané střídavě, a ten na vrcholu větvičky bývá největší. Kvete bohatě v květnu až červnu v bohatých jehnědách ovelikosti až 15 cm. Je to rostlina jednodomá; květy má jednodomé a jednopohlavní. Rostlina je převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou nažky (kaštany) po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Jsou lesklé, tmavě hnědé a dozrávají v září. Semena jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin. Jedlé kaštany mají vyšší kalorickou hodnotu než brambory. Kaštanovník není v Praze příliš rozšířený. Ve Vojanových sadech je jeden strom, vysoký asi 15 m.

fíkovník smokvoň
Ficus carica

Domácí v Malé Asii, pěstovaný hojně ve Středomoří. Dvoudomý opadavý keř až strom 2–9 m vysoký, s kulovitou korunou. Listy 3–5laločné, až 20 cm velké, svrchu drsné, dlouze řapíkaté. Květy velmi drobné v hruškovitém květenství, tzv. sykoniu. Plodenství, tzv. fíky jsou většinou hruškovité, zřídka téměř kulovité, 3–6 cm v průměru, zelené, hnědé až fialové. Velmi chutné stolní ovoce, konzervované i samovolně sušením na stromech. V našem parku prospívá u vyhřáté zdi vedle glorietu, v sousední Valdštejnské zahradě podobně; při teplém průběhu léta bohatě plodí i u nás. Kniha knih hovoří o utržení zakázaného jablka poznání, uvědomění si nahoty a zakrytí ohanbí Adama a Evy právě fíkovými listy. V dobovém umění pozdní renesance od pol. 16. stol. k zakrytí nahoty hojně využívali (nejen) fíkových listů takoví mistři jako Raphael, Rubens, Titian, Da Vinci či Michelangelo. Edikt Tridentského koncilu totiž výslovně zakázal zobrazovat nahotu v církevním umění a bula papeže Pavla IV. r. 1557 určila fíkové listy jako prostředek k jejímu zmírnění. Katolická církev chtěla jednoduše dokázat, že je zbožnější než protestantská.

V parku se dále vyskytuje ořešák královský (Juglans regia), slivoň (Prunus domestica), třešeň (Prunus avium), višeň (Prunus cerasus) a meruňka velkopavlovická (Prunus armeniaca), která je již bohužel na sklonku životní pouti.

Ostatní víceleté rostliny pak v zahradě reprezentuje bergenie tučnolistá (Bergenia crassifolia), bohyška (Hosta), břečťan popínavý (Hedera helix), kolotočník ozdobný (Telekia speciosa), kosatec (Iris ssp.), líčidlo jedlé (Phytolacca esculenta), ostružiník maliník (Rubus ideus), plamének (Clematis – kultivar ´Neli Moser´), přísavník trojcípý i pětilistý (Parthenocissus tricuspidata + quinquefolia), rozchodníky (Hylotelephium), sasanka japonská (Anemone hupehensis), a z dalších pozoruhodných rostlin pak např. přenosné 4 exempláře vzácného dračince rumělkového (Draceana cinnabari) z ostrova Socotra, či vzácný merlík psí kunda (Chenopodium vulvaria).