cypřišek nutkajský
Chamaecyparis nootkatensis (D. Don) Spach.
Druhové jméno pochází z přepisu názvu domorodého kmene Nuu-chah-nulth z ostrova Vancouver v Britské Kolumbii. Na západním pobřeží Severní Ameriky se také vyskytuje jeho původní areál, ve kterém se dožívá skoro 2000 let. Má poněkud bizarní habitus s převisajícími větvemi a často zajímavě kroucenou a odlupčivou borkou. Letorosty mají svrchní i spodní stranu drobných osinkatě špičatých listů takřka podobnou. Šišky jsou kulovité, drobné do průměru 1 cm, se šupinami zakončenými trojúhelníkovým hrotem. V zahradě holze nalézt v severním cípu, a to v jehličnaté skupině spolu se stříbrným smrkem a sekvojovcem naproti glorietu.V zahradě můžete vidět i tohoto černobílého krkavcovitého ptáka s dlouhým ocasem. Vyskytuje se zde celoročně.
sakura ozdobná
Prunus serrulata Lindl.
Třešeň původem z Japonska se nachází v blízkosti kaple sv. Terezie a traduje se, že patří k nejstarším v Praze. Současný exemplář je již na konci biologického stáří a má dosti rozkleslou, i když podpíranou korunu. Listy jsou řapíkaté, vejčité, červenohnědé až zelené. Květy jsou růžové, často v krátkých hroznech. Plodem je drobná peckovice. V Japonsku oslavují krásu sakury svátky zvané hanami a pro mnoho Japonců jsou sakury symbolem pomíjivé povahy života kvůli krátké době kvetení – život je vnímán stejně krátký a krásný jako ony květy.
smrk pichlavý
Picea pungens Engelm., 1879
Tzv. stříbrný smrk původem z jihozápadu USA se v ČR během normalizace často vysazoval do emisemi zdevastovaných stanovišť Krušných hor, kde ale roste velice pomalu. Ve své domovině dosahuje stáří až 600 let a výšky 30–50 m. Stříbřitě bělavé až modravé jehlice dlouhé do 30 mm jsou tuhé, ostře bodavé a čtyřhranné. Šišky jsou měkké, válcovitě podlouhlé, zralé pak světlehnědé. V severní části parku roste statný dvojkmen, který v posledních letech častěji shazuje starší ročníky jehlic díky napadení tzv. sypavkou smrkovou (houbovitá Lirula macrospora). Jeho soused stejného druhu rostoucí o pár metrů dále odolává napadení podstatně lépe.
šácholan Soulangeův
Magnolia soulangeana Soul.-Bod.c
Zahradní kříženec šácholanu obnaženého a šácholanu liliokvětého dosahuje až 10 m, je oblíbený pro časné a bohaté kvetení. Krásné růžové květy rozkvétají v dubnu ještě před rašením listů. Strom snese mráz až do –15 °C, květy však mohou být pozdními mrazy poškozeny. Listy jsou obvejčité, až 15 cm dlouhé. Souplodí (follicetum) zvané česky šách je asi 8 cm dlouhé a 3 cm široké, nejdříve růžové, zazralosti černající, s 1 cm dřevnatějícími měchýřky. Ve Vojanových sadech je zastoupen několika krásnými stromy, z nichž ten na teraseje oblíbeným hřadovištěm pro pávy během světlé části dne. Dalším kultivarem vyskytujícím se u hlavního vchodu do parku je šácholan japonský (Magnoliakobus) – stromek menšího vzrůstu s bíle kvetoucími hvězdicovitými květy.
jinan dvoulaločný
Ginkgo biloba L.
Je prastarého původu, řazený stejně jako jehličnany k nahosemenným rostlinám a vývojem těmto blíže než k listnáčům. Dožívá se vysokého věku – ve své čínské domovině údajně téměř 5 tis. let. Údajně se vyskytoval již v prvohorách před 300 mil. let. S jehličnany má podobné uspořádání žilnatiny do dvojlaločných listů složených z jednotlivých „jehlic přirostlých“ rovnoběžně vedle sebe. Obvykle kvete a plodí od 30 let, ale je to dvoudomý strom. Opylování větrem probíhá až do vzdálenosti 5 km – pyl zesamčích jehněd spráší polinační kapku vajíček samičích rostlin, z které se vyvine kulovitý plod připomínající tvarem „špendlíky“, pod dužninou se nachází bílý jedlý oříšek. Ve Vojanových sadech je strom samičí, který nese plody zapáchající po podzimním opadu odérem vydáveného obsahu žaludku. Nachází se v těsné blízkosti červeného buku – mezi jezírkem a skupinou jehličnanů.
sekvojovec obrovský
Sequoiadendron giganteum (Lindl.) Buchh.
Je nejmohutnější strom na Zemi, dosahující stáří až 3 tis. let. Původem patří do kdysi bohatě zastoupené skupiny jehličnanů, které prodělaly svůj rozkvět ve druhohorách, v období křídy. Strom může vyrůst až do 85 m výšky, ale objem dřeva dosahuje až 1,5 tis. m3. Spirálovitě uspořádané jehlice jsou šupinovité, 8 mm krátce kopinaté a vespod podélně brázdité s modravě zelenou barvou. Vejčité šišky dorůstají velikosti 4–8 cm a za každou zdřevnatělou šupinou se nachází 5 křídlatých semen. V přírodě se dnes vyskytuje přirozeně na západních svazích Sierry Nevady v Kalifornii mezi 1500 až 2500 m n. m., v Evropě pak pouze jako okrasná dřevina v parcích. Ve Vojanových sadech byl vysazen na počest Jindřicha Pavliše staršího do skupiny jehličnanů.
buk lesní červenolistý
Fagus sylvatica Purpurea L.
V zápoji čistých bučin mívá návštěvník obvykle pocit chrámové monumentálnosti, ne nadarmo lesníci tuto dřevinu nazývají matkou lesa. Buk je jak významným hospodářským, tak i krajinotvorným druhem s pozitivním dopadem na klima, významně obohacující svým opadem lesní půdy o živiny. Pupeny buku jsou typicky červenohnědé a dlouze kuželovitě zašpičatělé, oválné svěže zelené lesklé listy jsou řapíkaté a celokrajné, u červené formy tmavě červenohnědé a mělce zoubkaté, kůra buků je hladká a výrazně bělošedavá. Jedlá jádra zvaná bukvice se nacházejí v číšce s měkkými ostny, přiléhajíc po 2–4 trojbokým způsobem. Ve Vojanových sadech se vyskytují tři impozantní jedinci vysocí přes 20 m. Díky solitérnímu umístění vytvářejí širokou korunu s větvemi až k zemi. Jeden exemplář je na terase sadů, druhý v blízkosti jezírka. Strom začíná plodit v 15–20 letech a dožívá se až 300 let.
vrba bílá
Salix alba Tristis L.
Statný rychle rostoucí dvoudomý strom lužních lesů, výborně snášející vysokou hladinu spodní vody. Vrba bílá je jedním z nejčastěji se křížících druhů vrb. Listy jsou střídavé, na obvodu jemně pilovité, cca 11 cm dlouhé a 1,2–1,6 cm široké, porostlé jemnými bílými chloupky. Květy uspořádané v úzce válcovitých jehnědách, kvetoucích na počátku jara současně s rašením listů. Plodem jsou kuželovité tobolky s mnoha ochmýřenými semeny šířených v květnu mohutně do okolí. Borka starších stromů je hrubě podélně brázditě rozpukaná. Při razantnějším zmlazení větví v korunách na tzv. babkuvrby masivně obráží – viz vděčný motiv vodnických obrazů Josefa Lady. Ve Vojanových sadech se nachází statná vrba poblíž jezírka a bývá každý rok nápadně obrostlá jedlým dřevokazným sírovcem žlutooranžovým (Laetiporussulphureus).
Mezi další listnaté stromy s okrasným efektem v parku patří botanické jabloně (Malus spp.), mezi ty běžnější pak javor mléč (Acer platanoides L.), lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.), bříza bělokorá (Betula pendula Roth.), případně do živého plotu tvarovaný habr obecný (Carpinus betulus L.).
Mezi dalčí jehličnany v parku patří tis červený (Taxus baccata var. cuspidata) tvořící živé ploty, modřín opadavý (Larix decidua Mill.), zerav západní (Thuja occidentalis L.), jalovec obecný a j. čínský (Juniperus communis hibernica + J. chinensis L.) a v jižní části parku před terasou také smrk pančićův (Picea omorica Purk.) a torzo jedle ojíněné (Abies concolor (Gord.) Engelm.), u níž se po bouřce v předjaří 2022 se zlomila vrchní polovina koruny.
Výčet listnatých kerů v parku zahrnuje dřišťál juliin (Berberis julianea), hlohyně šarlatová (Pyrracantha coccinea) – kulovitě tvarovaný keř u toalet; hortenzie (Hydrangea paniculata, H. arborescens, H.grandiflora), kalina vonná + vrásčitolistá + tušalaj (Viburnum farreri + rhytidophyllum + lantana), kdoulovec lahvicovitý (Chaenomeles speciosa ‚RUBRA‘), líska obecná (Corylus avellana atropurpurea), šeřík obecný (Syringa vulgaris), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), skalník poléhavý (Cotoneastr multiflora), svída (Cornus sp.), trojpuk drsný (Deutzia scabra), vajgélie (Waigelia sp.), tavolníky (Spirea van Houttei, Spirea arguta, Spirea x bumalda, Spiraea nipponica), zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens).