Od klášterní zahrady k městskému parku

V důsledku církevních reforem Josefa II. byl řád bosých karmelitek zrušen v roce 1782. Sestry se uchýlily nejprve do zámku v Pohledu, v 90. letech 18. století získaly náhradní sídlo v bývalém klášteře barnabitů na Hradčanech. Uvolněný rozsáhlý areál následně získala kongregace Anglických panen (Institutu blahoslavené Panny Marie), zaměřená na výchovu a vzdělávání dívek. V průběhu 19. století byly v areálu kláštera provedeny pouze dílčí zásahy, zmiňována je např. dostavba učeben ve zvýšené části zahrady, přestavba skleníků a nelze vyloučit úpravy kaple sv. Eliáše. Jak dokládají dobové materiály, v zahradě byl zachován osový rozvrh, a to včetně drobných objektů.

Na sklonku 19. století byla sousední zahrada směrem do Letenské ulice rozdělena na sedm stavebních parcel. Na čtyřech okrajových pozemcích byly v letech 1896–98 vybudovány činžovní domy, prostřední pozemek byl určen pro novostavbu Ministerstva financí. Ta zde byla zbudována začátkem 30. let 20. století v neoklasicistním duchu podle projektu arch. Františka Roitha a nízkým spojovacím křídlem propojena s objektem bývalého konventu, odkoupeného ministerstvem od kongregace Anglických panen v roce 1921. Další úzká lomená novostavba ministerských budov doplnila ještě zahradu z jižní strany, jižní cíp zahrady byl zabrán 
pro tenisový kurt. V průběhu 2. světové války byl ve sklepích východního křídla bývalého kláštera zřízen letecký kryt a na terase kaple sv. Jana Nepomuckého se ještě po roce 2000 vyskytoval dnes již odstraněný vojenský bunkr.

V roce 1954 byla zahrada upravena jako krajinářský park podle projektu Josefa Chlustiny a zpřístupněna. Úpravy se týkaly hlavně severní části, kde byly zřízeny travnaté plochy, jezírko a okružní cesta.

Navzdory přiléhajícím budovám Ministerstva financí si Vojanovy sady zachovaly mnoho z charakteru původní uzavřené klášterní zahrady a nabízejí klidné zázemí a místo pro setkávání, odpočinek i tichou meditaci.

Vzhledem k uzavřenému charakteru většiny klášterních zahrad je jejich dobová ikonografie velmi vzácná. Pro lepší představu o možné podobě zahrady v 19. století byla zpracována tato hypotetická rekonstrukce, evokující její atmosféru z doby, kdy zde hospodařila kongregace Anglických panen. Pohled směřuje k severnímu cípu zahrady, kde je gloriet, vyobrazený jako otevřený. 
Na něj navazuje objekt skleníku, případně oranžerie. Výjev uzavírá vysoká ohradní zeď, dnes podstatně zkrácená objektem ministerstva. Před námi se prostírá užitková část zahrady s postavami řeholnic v typických hábitech. Záhony jsou zakresleny vyvýšené a obehnané haťovými konstrukcemi, scenérii doplňuje zahradní náčiní. Kresba © Ondřej Šefců.

Pohled na jižní část klášterní zahrady v 1. polovině 19. století. Vyobrazení pochází z papírového modelu Prahy, který v měřítku 1 : 480 v letech 1826–37 zhotovil pracovník univerzitní knihovny Antonín Langweil (1791–1837). Tento unikátní model představuje vynikající zdroj informací o podobě historické Prahy v 1. polovině 19. století. Na záběru je patrná jižní ohradní zeď, zakrytá dnes z poloviny neoklasicistním objektem Ministerstva financí. Čitelné jsou i obě kaple, osová dispozice zahrady a západní terasa. V pozadí můžeme obdivovat malebnou změť malostranské zástavby, obklopující věže Karlova mostu. Langweilův model Prahy, foto: Jan Vrabec, archiv Muzea hlavního města Prahy.

Pohled od severu na fascinující sled třech malostran­ských zahrad. V prvním plánu vidíme zahradu Valdštejnského paláce, za ní překvapivě úzký koridor Letenské ulice (tehdy Senovážné), za ohradní zdí je patrná zahrada Daunského (Vrtbovského) paláce a výjev korunuje pohled na klášterní zahradu kongregace Anglických panen, dnešních Vojanových sadů. Je zde jasně patrná pěstební část zahrady, zajímavostí je jakýsi altán uprostřed zahrady. Objekt mohl sloužit pro uložení produktů, nářadí či odpočinek. Langweilův model Prahy, foto: Miroslav Fokt, archiv Muzea hlavního města Prahy.

Pohled na klášterní zahradu od jihozápadu. Na obráz­ku je dobře patrná rozlehlá pěstební část zahrady, chara­kteristická zalomená klášterní zeď, na níž je zřejmě treláž s popínavou zelení. V mnohém překvapivý je pohled směrem ke Klárovu, kde za objektem Malostranské zbrojnice můžeme pozorovat velké skládky (hráně) palivového dříví. Langweilův model Prahy, foto: Miroslav Fokt, archiv Muzea hlavního města Prahy.