Historie pozemku, na němž jsou situovány Vojanovy sady, sahá až do raného středověku. V mnoha podkladech lze najít, že zde dříve byla zahrada Biskupského dvora, situovaného severozápadně od konce Juditina mostu. Pro tuto hypotézu však postrádáme věrohodné důkazy. Původní raně středověký Biskupský dvůr ležel dle posledních výzkumů někde v ploše mezi západní částí areálu Ministerstva financí na Dražického náměstí a Letenskou ulicí.
Jak ukazuje připojený plánek, plocha položená východně, kde by teoreticky měla být zmiňovaná zahrada, se jednak nacházela vně středověké hradby Malé Strany, ale hlavně téměř celá tato plocha, odpovídající dnešním sadům, byla inundovaným (zaplavovaným) územím, což dokládají moderní archeologické průzkumy. Ty dokazují, že podstatně jiný byl i průběh levho břehu Vltavy. Ten tehdy kopíroval linii dnešní ulice U Lužického semináře a není pochyb o tom, že tento pozvolný a nízký břeh byl pravidelně zaplavován řekou. Dále je spolehlivě doloženo, že prostor vně východní hradby Malé Strany tvořil bažinatý mělký příkop, kopírující prastaré koryto Vltavy. Představu o podobě této „periferie“ středověké Malé Strany ještě zpřesňuje průzkumy podložená informace, že v lokalitě dnešního Klárova se kdysi, na ostrůvku z naplavenin, rozkládala rybářská a řemeslnická osada Na Písku, jejíž součástí byl i kostelík se hřbitovem. Tato osada zanikla v souvislosti se stavbou jezů na Vltavě a s tím spojeným vzedmutím hladiny řeky asi na přelomu 13. a 14. století. Kostelík byl později obnoven se zasvěcením sv. Petrovi.
V rámci pozdně středověké Prahy bychom našli mnoho různě vysázených vinic a štěpnic, ale vznik komponovaných a pěstěných zahrad v rámci historické Prahy a jejího okolí lze klást až od 16. století. Tehdy byly, v duchu renesančních idejí, zakládány čím dále tím více kompozičně i vegetačně složitější zahrady, sloužící pro potěšení, zábavu, pěstební účely i reprezentaci. V těchto zahradách se ve velké míře objevují nové druhy rostlin, často exotických, drobné stavby a sochařská umělecké díla. Nejstarší zahradou toho typu v Praze je dodnes dochovaná Královská zahrada, založená Ferdinandem I. na ostrožně nad Jelením příkopem roku 1536.
Hypotetické schematické vyobrazení zástavby severní části Malé Strany ve 13. století. Kresba © Ondřej Šefců.
- Čárkovanou linkou vymezená plocha dnešních sadů
- Linie koryta Vltavy ve 13. století byla místy až o několik desítek metrů širší než dnes
- Pravděpodobná poloha Biskupského dvora
- Areál komendy Johanitského řádu (Maltézských rytířů)
s kostelem Panny Marie pod řetězem konce mosta - Východní hradba Malé Strany s branami
- Bahnitá proláklina, sledující původní řečiště Vltavy
- Prastaré obchodní stezky směřující na východ a na sever a k brodu přes Vltavu
(přibližně v místě dnešního Mánesova mostu) - Osada Na Pískách s románským kostelíkem
- Kostel sv. Tomáše
- Farní kostel sv. Mikuláše se hřbitovem
- Rotunda sv. Václava (její torzo je přístupné v objektu bývalé Jezuitské koleje na Malostranském náměstí)
- Románský kostelík sv. Martina (zaniklý)
- Románský kostel sv. Michala (zaniklý)
- Rotunda sv. Ondřeje (zaniklá)
- Kaple Všech svatých na Pražském hradě
- Západní vyústění kamenného Juditina mostu na levém břehu
- Jižní linie středověkého opevnění Malé Strany s bránou a příkopem
- Ostrov Kampa
- Současná linie levého břehu
- Románský most královny Judity
Schematický půdorys Malé Strany v 18. století s vyznačeným areálem kláštera bosých karmelitek se zahradou. Kresba © Ondřej Šefců.
- Zahrada kláštera bosých karmelitek, dnešní Vojanovy sady
- Nábřežní partie, vzniklá z naplavenin a vyvážením suti. Uprostřed dochován jediný přírodní břeh v centru města s nástupem do brodu. V těchto místech fungoval také v 18. století přívoz
- Ostrov Kampa se zástavbou, současný terén ostrova vznikl až v 16. století
- Karlův most
- Velkopřevorství maltézských rytířů s konventem a kostelem P. Marie pod řetězem konce mostu
- Kostel sv. Josefa
- Barokní kostel sv. Mikuláše s profesním domem
- Barokní kostel sv. Tomáše s konventem obutých augustiniánů
- Valdštejnský palác se zahradou
- Kaple Všech svatých na Pražském hradě
- Palác Daunů se zahradou (od roku 1715 Vrtbovský palác)
- Malostranská zbrojnice
- Hergetova cihelna
Mysterium klášterních zahrad
V půdorysu středověkých měst nebyl příliš prostor pro budování velkých zahrad. Na stísněných parcelách se obvykle pěstovaly léčivé byliny, koření a užitková zelenina, stromy byly spíše výjimečné. Nejstarší zahrady ve městech a tedy i v Praze vznikaly převážně v areálech klášterů, zejména řádu benediktýnů, premonstrátů, cisterciáků, augustiniánů či františkánů.
Klášterní zahrady měly od raného středověku obdobné uspořádání, vycházející jak z praktických potřeb, tak s ohledem na jejich mystickou symboliku. Základním prostorem byl rajský dvůr, situovaný obvykle podél jižního průčelí chrámu, s typickou symetrickou kompozicí, trávníkem, bylinkami či květinami, častou součástí byla i studna. Tato uzavřená, pravidelně komponovaná zahrada sloužila obvykle pro kontemplaci, četbu, výuku či k procházkám.
Podle velikosti kláštera a jeho celkového uspořádání byly v zahradách klášterů pěstovány plodiny okrasné (květiny pro výzdobu oltářů) i plodiny užitkové, zejména ovocné stromy, zelenina, pochopitelně bylinky a léčivé rostliny. Vypěstované plodiny byly často využívány v klášterní kuchyni, pozoruhodně bylo propracováno využití léčivých bylin. Ve velkých areálech byla samozřejmě ustájena i zvířata, jak tažná, tak chovná. Výjimkou nebyly ani nádrže, sloužící pro chov ryb.
Středověké kláštery velmi významně přispívaly k rozvoji botaniky, výrobě léčiv, rozkvětu gastronomie a souvisejících oborů. To dokládají různé traktáty, sepsané v klášterních skriptoriích. I značně archaické záznamy ukazují, že šlo o často velmi zasvěcené komentáře, některá stravovací doporučení jsou aktuální i dnes.
Repro kresba obrazu Madona v Uzavřené zahradě od vlámského malíře, zvaného Mistr Tiburtinské Sibylly, z konce 15. století (obraz je ve sbírce Diecézního muzea v Litoměřicích). Tato pozoruhodná malba pozdní gotiky byla zřejmě inspirována záhadným starozákonním textem, jímž je Píseň písní (Canticum Canticorum). V obraze lze najít mnoho symbolů, ale i reálií, které nám mohou přiblížit podobu starých klášterních zahrad. Kresba © Ondřej Šefců.
- Vysoká ohradní zeď, symbol panenství P. Marie, podobný význam měl i motiv brány. U konkrétních staveb oddělovaly masivní zdi prostor klášterních zahrad od vnějšího světa, což mělo význam nejen symbolický, ale i praktický
- Figura páva představovala symbol nesmrtelnosti. Páv se v klášterních zahradách obvykle nevyskytoval, od 18. století se objevuje spíše jako živý doplněk zahrad zámeckých. Ve Vojanových sadech tvoří početná rodina pávů hlučné a vcelku vítané zpestření
- Vyvýšené záhony byly dříve v zahradách a nejen klášterních obvyklé, pro jejich oddělení sloužily rozmanité dřevěné konstrukce, případně haťové (prolétané) plůtky
- P. Marie sedí na drnovém sedátku, což obnáší několik významů. V historických zahradách byla sedátka z drnů či různých přírodnin obvyklá. I v pozdějším vyspělém zahradním umění klasicismu či romantismu byly preferovány doplňky zahrady přírodního charakteru, aby nebyl narušen ráz prostředí
- Pootevřená vrátka do zahrady symbolizují, že duše mohou dle Janova evangelia přistoupit k Bohu
- V úsporně pojatém obrazu jsou zaznamenány další charakteristické motivy, tradičně dotvářející zahradu. Je to zejména prvek vody s mostkem, vytváření prostorů intimních v kombinaci s průhledy do krajiny či vyhlídkami